Z cestovního deníku...

Během svého putování jsem si příležitostně sespisoval různé zážitky a vjemy do cestovního deníku.
Po návratu jsem při jeho čtení zažíval jakoby všecko znovu a uvědomil jsem si, že těch pár slov, napsaných bez většího rozmýšlení přímo v daném okamžiku, mnohem lépe přibližuje atmosféru cesty, než sáhodlouhý cestopis.
Vybral jsem tedy několik pasáží ze svého deníku a předkládám je jako upřímně zachycenou ochutnávku toho, co mi na cestách nabídla příroda, lidé a tisíce dalších vlivů...

Je to unikátní ukázka rozmanitosti nálad na cestách- po příjezdu už člověk vzpomíná převážně na samé "velké" zážitky a hlavně na to pozitivní, ale nad deníkem pak překvapeně zjišťuje, že celá cesta nebyla tak růžová- že vlastně tam foukal celý den protivítr, tam jel dvě hodiny žízní, že tam se mu nechtělo vstávat, tam se schovával před deštěm...

Snažil jsem se nic necenzurovat a po delším váhání jsem přidal i více osobní pasáže. Na jednu stranu to byl krok tak trochu odhalující, co se mně honí v hlavě, ale já na druhou stranu spoléhám na to, že to nikdo nebude tak podrobně číst a pitvat;-)
Takže vzhůru znovu na cestu!

1. června 2007, po rozloučení s mámou pod Pálavou:

Frčelo to fajn, ale až do první čurpauzy na kopečku u vinohradu pod Pavlovem jsem byl fakt smutnej z toho loučení a snažil jsem se srovant s tím, že teď pojedu sám- i když bych radši drandil s mou skvělou mámou po Pálavě...

1. června 2007, první kilometry večer na Slovensku:

Následující cesta Slovenskem (Kůty, Sekule, Mor. Sv. Ján) byla obzvlášť kvůli černým brýlím, na který jsem se snažil zvyknout, taková šedivá... slunko už skoro nesvítilo a mně přišlo všechno takový marný, škaredý... Venku bylo sice hodně živo, ale já se spíš bál, aby mě z těch lidí někdo neotravoval a neokradl...

2. června 2007, ve stanu ráno za Moravským Svëtým Jánem:

Ráno jsem vstával o půl desáté, s kukačkou a chlupatým sluníčkem nad sebou... pohoda. Co víc si přát?

2. června 2007, na Devíně:

V laguně za zády mi kvákají žáby a já jdu malovat a pofrčím dál... dokud nebudu v Maďarsku, tak nebudu mít klid.

2. června 2007, schovávání před deštěm v kiosku za Bratislavou u maďarských hranic:

Když jsem se pak chystal vyjet, začalo mrholit, tak jsem se schoval s kolem pod střechu s ostatníma... Asi 20 min vytrvalýho deště- a já si v suchu užíval skvělý atmosféry cest... úžasný Kerouacovy zápisky (...), do toho melancholická hudba z rádia, posedávající apatičtí cyklisti, kteří všichni zamíří zpět k Blavě- jen já směr Rajka.

3. června 2007, ve stanu ráno před Jánossomorjou:

No, v noci sem měl plo snů- (...) no a třetí sen (..) cestou domů jdem kolem mostu, kde malá holka vysvětluje ještě mladšímu bráchovi, že z bílé travky maskované v korunové minci se může až 100 hodin smát. A rodiče stojí s policajtama vedle a přemýšlí o sebevraždě kvůli ostudě z toho ve vesnici...

3. června 2007, ve stanu ráno před Jánossomorjou:

O půl osmé zvonil budík, já ospale vykoukl ven- a tam zamračeno, vypadalo to, že začne každou chvíli pršet a zdálo se mně, že mrholí. Navíc vichr... No představoval jsem si to jinak... Vstávám teda až teď a vyjet chcu v deset. Sluníčko vem čert- hlavně ať je ten vítr do zad!

3. června 2007, jízda z maďarských rovin do kopců:

Krajina se potom zvlnila, vinohrady, vesničky už zajímavější. V Gicu jsem vjel na hlavní, usmál se tam a něco řekl a mávl ňákej kluk, na kterýho jsem zrovna civěl, že má něco fakt divnýho na hlavě (černej baret se stopkou jak půlka tenisáku...):)

3. června 2007, vyhlídka na hrad Czesznek v pohoří Bakony:

Hory holt mají svý kouzlo... sice si zamakám, ale rozhodně lepší, než nudná puszta jako dopoledne... tak cestě zdar, těším se, že do 10 km vzdálenýho Zirce bude sešup!;-)

3. června 2007, večer o noclehu za Zircem:

Super- nejdřív vaření a u toho stavění stanu, vyšlo to akorát a když jsem zalízal, mizely poslední červánky nad Zircem...
Moc pěkný ty kopečky, jako Alpy...

4. června 2007, ve stanu ráno u pole za Zircem:

Tak dneska má Janča přijímačky- v Brně na psycho. Celej den budu muset držet palce- strašně bych jí to přál... a vlastně pokud beru svou školu a zvládnutí opakující matiky a fyziky jako jasnou věc, jsou Jančiny přijímačky možná nejdůležitější věcí letošního roku.

4. června 2007, ve stanu ráno u pole za Zircem:

Dneska mě v noci prozměnu vzbudily obě dvě věci jako minulý dvě noci dohromady- zima a o půl 3 i hlad. Ten hlad nechápu- po večeři... navíc odpoledne jsem se nabóchal půlkilem těstovin... dneska budu žrát ještě víc.

4. června 2007, hradní návrší ve Veszprému:

Pak "nemtudum" prodavačka pohledů a další pokus o pohledy- maďarskou angličtinou hulákající Maďar (typickej- hromotluk a celej černej jak cikán), co chtěl za mou eurobankovku směnit na forinty- marně jsem mu říkal, že NA FORINTY KAŠLU!!!, nedokázal to tou svou maďarskou palicí pochopit.
V "íčku" se kočky tvářily. že english jo, ale eura taky nebraly, tak jsem urychleně z města vypadl...

4. června 2007, po koupání v Balatonkenese:

Medím si!!!
Tohle slovo mě napadlo při čvachtání v azurových teploučkých vodách Balatonu... měl jsem v té vodě ohromnou radost a pak jsem na fotce udělal i stojku...
(...) Sice kolem všude asi prší, nad Siofókem je černo a nad Veszprémem asi bouřka- ale na mým kousku nejvýchodnějšího Balatonu je skvěle- a já si medím!
Jdu něco zblajznout a vyjedu... sice asi déšť přijde a dneska moc neujedu, ale co na tom záleží?

5. června 2007, snídaně na návsi v Nagyokóny:

Dombóvár- 24 km, Pécs 68, Mohács 108, Srbsko 142...
Až budu v Dombóváru- juchů!
Až v Pécsi- ejchuchů!
A až v Mohácsi- ejchuchů juchuchů!
A v Srbsku si budu medit... a všem říkat "Dobar dan" a Slovani-Slavoni budou určitě přátelští, milí a komunikativní...
Celou snídani přemítám o tom, jak nemám rád Maďary...

5. června 2007, snídaně na návsi v Nagyokóny:

Odjíždím z celkem pěkné, typicky tranzitní vesničky Nagokóny, kde zrovna na sloupy zavěšují muškáty, kde mě s úsměvem (asi) pozdravila malá stará babička a kde na sebe báby roztomile hulákají... zvukomalebný jako báby třeba na Byzdru.
Tyhle maďarky sou docela sympatický... :)

5. června 2007, na asfaltce v kopcích za Sásdem před Pécsí:

Už hodinu si medím na rozpadlé asfaltečce na kopci v další maďarské pahorkatině.
Poležel jsme si ve stínu, uvařil polívku, poležel na slunku, snědl výbornou polívku (na cestách chutná skvěle!!!), četl Kerouaca...
Až na ty auta je tady božsky... asfaltka mmizí kamsi do údolí, všude jen pole a lesy, nade mnou krouží dravci a letadla zapisují na nebe šroubovici DNA...
Fakt pohoda a já už su ale docela unavenej, nejradši bych tu postavil stan a zapíchl to dneska...
Ale ne, musím dneska dojet až k Mohácsi, abych si mohl už zítra v poledne medit na srbskejch hranicích!:)
Tak sbalím ranec, namžu se (obloha jak vymydlená, ejchu chůů!) a vyjedu... po kopcích, po hnusné hlavní s kamionama a bez krajnice... snad to ještě do té Pécse nějak přežiju...
A cestou si zas jako od včera pořád budu nadávat na zasraný Maďary... ale i to říkám zvesela a taky si u toho medím... :) OK, do it fast. Pécs.

5. června 2007, Pécs- schovávání před deště u univerzitní kotelny:

Prší, kosa, tma, sibérie!
Jo a ještě hřmí jak sviňa a pořádnej vichr. Nejlíp by bylo ve stanu... zahuhlat se do spacáčku a pustit si ,,Nedám si vzít svůj klid a svoje zvyky... zvykáám si oddělovat dobro a zlozvyky...", ale i takhle to má svý kouzlo, no... zvlášť když je člověk i kolo v suchu.

6. června 2007, Mohács- na břehu Dunaje čekám na přívoz:

Na břehu Dunaje, opřen o starý kůly nasáklý časem si vychutnávám vítr od Dunaje... vlahej... skoro bych řekl, že v něm cítím tu mořskou sůl...
Vlnay do břehu v tom větru bijou jak divý, malý děti ze školy hážou do vody kamínky a štěbetají a já si medím... vichr mi napíná tričko, ale aťsi... pro tyhle okamžiky to za to stojí, jet pak zas v protivětru.
Tak už přišel námořník s velkým (pupkem... nedokončeno, protože už začal nástup na trajekt)

6. června 2007, Bezdan- po jídle na konci městečka:

Nemá chybu... V Bezdanu je to úžasný, vivat Serbia!
Lidi milí, hned mávají, v obchodě berou eura a hne dje majitelem přátelskej, anglicky mluvící týpek Bogdan...
Nacpal jsem se na konci vesnice k prasknutí, ale musím jet dál... paráda!
Sombor za humny- 18 po rovince...
Sluníčko střídavě svítí- ale pryč je ten maďarskej protivichr a vůbec všechyn splíny maďarské...

7. června 2007, v kopcích za Novim Sadem:

Pauza v nádherné pahorkatině... políčka pode mnou i přede mnou, mezi kopcema zalitýma sluncem zeleň...
Dal jsem si tu pauzu, dojedl zbytek chleba z Bezdanu, chvíli si lehl do trávy a zespodu pozoroval auta... a lebedil si (...).

7. června 2007, v kopcích za Novim Sadem:

No nic, musím vyjet... silnice vinoucí se kopečkama Srbska už volá... a pravej horkej den (bahním si! a hlavně v rozpáleným centru Noviho Sadu, s těma mrakama lidí a aut... to bylo vono! do toho balkánská hudba- juchúúú!) taky...

8. června 2007, probuzení na mezi ve Staré Pazově před Bělehradem:

Hovím si tu už hodinu na mezi... nejdřív jsme jen tak koukal kolem, pak zbouchl třešně od hodné paní prodavačky, která mi je přidala jako bunus k broskvím (poté, co jsem jí řek odkud su:)), pak jsem maloval tu mazanicu vedle a taky ty klasy o stranu hned dál...
Velká pohoda tu..

8. června 2007, probuzení na mezi ve Staré Pazově před Bělehradem:

Tak, stíhačka krouží nad mou hlavou... Srbové jsou moc milej národ, ale taky hrdej a dokážou být v tý věci tvrdí... je tady pořád vidět dost vojáků.
Ještě jedno civilní letadlo klesající na Smeděrevo (pozn.: bělehradské letiště)... a já už musím vyjet.
Obchod, snídaně a ve 13h na vlakáču v Bělehradě meeting s Ivanem... je me réjuisse!:)

8. června 2007, popisky k náčrtku centra Bělehradu, které mi do deníku napsal Ivan při jízdě autobusem na trase Ripanj- Bělehrad:

TAKE BUS ON PLACE ,,TROŠARINA" FROM SQUARE ,,SLAVIJA" TAKE TRAM N° 9L, 10, 14 (20-25 MIN).
END OF STREET ,,KNEZ MIHAIL" IS ,,KALEMEGDAN FORTRESS"

9. června 2007, Bělehrad, na trávě parku Tašmajdan (mobil ukazuje Palilula?!):

Před týdnem Blava... and Belgrade now!
814 kiláků k jednomu z mých tří cílů celé cesty... první úkol jsem si splnil.
Bělehrad je taky super, stejně jako Ivan... mliko od kozy, rallye jízda do Belgradu, shuffle jeho oblíbený slovo...
Akorát su v tomhle skvělým městě ztracenej, sám a sám... všude se to veselí, žije, randí a tak tady chdím tak trochu jako tělo bez duše... ale nelituju protože zas si to tady ještě víc prohlídnu, teď mám namířeno do muzea mýho oblíbence Nikoly Tesly... pak koupit známku a odeslat pohled Iris, projít se ještě Skadarlií (čtvrť bohémů, večer jsem ji jen prolítl) a znova na Kalemegdan, kde byli večer na hradbách všude cajti, páč dole byl koncert.

9. června 2007, Bělehrad, na trávě parku Tašmajdan (mobil ukazuje Palilula?!):

Nade mnou se točí kolotoč pro děti... plno druhů autíček, zvířátka... a hádejte, co si malá holčička v bleděmodrejch šatečkách, jediný pasažér kolotoče, vybrala? Zelený dělo. Spokojeně tam drandí a drží se hlavně...
Srbové válku milujou... a já včera na Kalemegdanu mezi hemžícíma se spokojenejma turistama přemítal, jak dlouho mír v Evropě vydrží...

9. června 2007, Bělehrad, na trávě parku Tašmajdan (mobil ukazuje Palilula?!):

Lidi z Vojvodiny sou prej pomalejší než Srbové, ć není č a cyrilice je národní písmo...

10. června 2007, Lajkovac- u odbočky na Valjevo:

Pauza na odbočce na Valjevo... už jen 32 km. Ve čtyři tam mám scuka s Lukášem, a i když je dnešní cesta super a fakt si lebedím (teď už bude menší provoz, tak si dám do uší mp3...), už se na něho moc těším. Bude sranda, budu si moct pořádně pokecat... super.

10. června 2007, Valjevo, na lavičce v centru:

Lukáš psal, že do 16:30 je tady...
Hovím si tu na lavičce, kolem v restaouracích celkem rušno, pohoda. Je mně buřt kdy přijede, klidně si tady budu sedět až do večer, číst Kerouaca, přemýšlet, koukat po lidech, cpát se broskvama, čokoládovým pudingem a oplatkama...
Myslím, že přijede vyfluslej, nachystal sem mu jednu broskev, hodíme řeč, můžem skočit vedle na Lva nebo Jelena, hezky orosenýho...

10. června 2007, Valjevo, na lavičce v centru:

Valjevo je fakt pěkný město mezi zelenýma kopečkama, zkraje pěkný nový bytovky, když jsem si je fotil, tak mně jeden kolemjdoucí chlápek ukazoval vztyčený palec a pak prej jesi nechcu ořechy... nevím, jestli koupit nebo jen vzít, ale s úsměvem jsem řek že ne a frčel dál...
Vůbec cesta byla skvělá- z odbočky 32 km od Valjeva jsem pěně frčel, pohodový údolí, 33 ve stínu- a hlavně: mp3 v uších...
Hulákal jsem si Divokýho Billa, Blinky, Marpa, Nohavicu... medil si u Amélie a pak vystartoval jak raketa na SUM 41... třicítkou po rovině a dokonce jsem tak na kilík ujel skútru:)

11. června 2007, Valjevo, před cykloservisem:

Valjevo- naše osudné místo:)
Ale jak říká Muty- zážitek nemusí být pozitivní, ale musí být intenzivní- tak to tady platí:)
       Odpoledne [včera] sraz s Lukášem- hafo sem se na něj těšil, že si dáme jedno, pokecáme a frr směr Durmitor- no a mu se tu posralo kolo...
Ale flek na spaní jsem našel a pak nás dokonce místní pozvali dovnitř do kući, srbsko-česky sme pokecali, pak před spaním i s Lukášem- pohoda...
       Teď sedím nad vypitým Jelenem a v Servise za bicykle mu to opravujou...
Myslím, že to bude OK a pojedem dál a pozítří Durmitor- ale on má s tím kolem strach a je možný, že pojedu sám a jen se pak sejdem zas někde na pobřeží...
Po mé včerejší super sólojízdě (s mp3:)) bych to sice bral v pohodě, ale když už teď byl plán jet spolu, zas by mě to štvalo, protože to určitě bude pohoda...
No, uvidíme.
Každopádně sme v dalekém Srbsku, lidi super, počasí super, počasí super, moře nedaleko a plno času před námi...:)

13. června 2007,ráno u stanu za Novou Varoš:

Blbý... je furt zataženo, ale snad aspoň chcat nebude, máme to tak 110 km přes 1200 m průsmyk nad Durmitor, do Žabljaku...
       No, du se nasnídat a vyjedem do tohodle alpskýho počasí...

13. června 2007, ráno u stanu za Novou Varoš:

Blbý... je furt zataženo, ale snad aspoň chcat nebude, máme to tak 110 km přes 1200 m průsmyk nad Durmitor, do Žabljaku...
       No, du se nasnídat a vyjedem do tohodle alpskýho počasí...

18. června 2007, při 30-km sjezdu od Lovćenu do Kotoru:

Právě teď žiju- v serpentinách nad Kotorem!

20. června 2007, Dubrovnik, před Volksbank sedím na dlažbě s mp3, Lukáš spravuje kolo:

Takhle bych tady chtěl sedět pořád, ať mě vidí co nejvíc lidí a každýho ať trkne, že to je vono- že tenhle vandrák v tureckým sedu, s flaškou vody a sluchátkama v uších, podupávající si do rytmu, že ten si správně vychutnává život...
Jen si říkám, že jak chodí okolo lidi, že s epozná, kdo je stejně naladěnej, jak já...
No, a hned šel okolo roztomilej dědula- oba jsme se při srbsko-českým hovoru na sebe usmívali jak sluníčka:). Byl nadšenej, že jedem do Bosny, ještě víc že do Meðugorje a nejvíc z vodopádů Kravica.

21. června 2007, ráno ve vřesovišti nad Slanem:

Vařím si na šutru k snídani ovesný vločky...
Noc byla dost blbá- křivá zem, komáři a hroznej hic ve spacáku...

23. června 2007, Imotski, parkoviště u Lidla:

Imotski, 60 km přes hory zpět k moři- do Omiše.
Těšíme se na koupání, zítra nás čeká Split a tam už se budem dělit a zase pojedu sám.

24. června 2007, ráno po nocleh u řeky Cetiny za Omišem:

Tulácký ráno,
na kemp se snáší,
už zase půjdem,
toulat se dál,
toulat se dál!

A vodou z říčky,
oheň se zháší,
tak zase půjdem,
toulat se dál.

Touhle nádhernou písničkou si vystihuju dnešní- ale vlastně i všecky ostatní- dny.
Toulat se, cestovat, nebýt nikde zakořeněn... má to svý velký kouzlo, ale jak mi z Kerouaca vyplývá, nejde to sloučit [... nedokončeno :)]

26. června 2007, "minové pole" za Kninem:

Dobré ráno z minového pole!
Tak jsem to přežil... ale stejně dobře, že jsem si do toho kráteru radši nelehl a spal rovnou na cestě... úvaha, že cestama ve vřesovištích nikdo nejezdí a už vůbec ne v pracovní dny ráno, byla správná:)
Dnes mě čeká 55 kiláků do Asserie a po prohlídce to stočím naposledy k moři. Spát bych měl u velebitského průsmyku Mali Halan... uvidíme, ze které strany:)
No, už odpočítávám kilometry k domovu, za týden bych už bych snad mohl být ve středu doma... Moc se těším na Janču, až spolu budem cestovat a prostě až jen budem spolu. (...)

26. června 2007, "minové pole" za Kninem:

No, jinak hlavní myšlenkou předevčírka bylo při večerní jízdě to nadšení z velké cesty, které jsem viděl večer ze Trogirem u několika chlapů.
Z očí starýho dědy, šoulajícího se s hůlkou podél silnice, nebo z pohledu chlápka vystupujícího z jeepu jsem vytušil uznání a obdiv, že jsem se vydal na kole na takovou cestu. Měl jsem pocit, že oni sami kdysi taky snili o podobných dobrodružstvích, ale teď už je život zpracoval jinak... Možná tenkrát našli odvahu a podnikli něco podobnýho, to je jedno- jde o to, že tahle moje cesta má určitě příchuť dobrodružství a je na ni potřeba kuráž... Otázkou je ale, jestli stačí si něco takovýho dokázat, nebo jestli potřebuju další a další výzvy...
V hlavě mám Maroko, ale něco mí říká, že tohle je má poslední velká cyklocesta. Uvidíme :) [pozn. pocit, že tohle je má poslední cyklocesta, jsem ztratil po setkání v Brunem za Krškem ve Slovinsku... ;-)]

26. června 2007, "minové pole" za Kninem:

Myšlenkou včerejška byli lidi.
Když jsem si nabíral vodu ze "studánky" u nějakýho baráčku na konci Drniše, po průjezdu tou smutnou vyprahlou a zaminovanou krajinou, netoužil jsem po ničem víc, než abych navázal kontakt s tou bábuškou a její vnučkou, co seděly těsně za studánkou.
Seděl jsem tam sám na kládě u odtíkající vody a i kdybych byl s Lukášem nebo Jančou, stejně bych moc chtěl jít za těma lidma, pořádně se s nima bavit a strávit s nima jedno odpoledne... vidět, jak žijou, dělat s nima co by normálně dělali...
Nevím proč, ale vzpomněl jsem si tam na Hadžiho. Že by si taky užíval, jak sedí u studánky, na cestách tisíc kilometrů od domova... ale já se cítil tak nějak podveden- jo, sice cestuju a plno toho vidím, ale přicházím o styk s tolika zajímavejma lidma...
To je výhoda Couchsurfingu, to je můj cíl- nakouknout do života lidem na různých místech světa...

27. června 2007, pevnost na ostrově Pag:

Ráno na pevnosti... snídaně na majáku... nemá chybu!
Pro tohle člověk cestuje, pro tohle žije!
Nádherný fotky, zážitky, super!
Vzpomínám na knížku o putování tatínka Muminků...

28. června 2007, nocleh u silnice na Senj:

Nabírám zpoždění...
Ráno jsem si až do teď pospal [8:38], potřeboval jsem dohnat manko ze včerejší a i z těch nocí před tím, s Lukášem...
Sice už jsem touhle dobou měl být hodinu na cestě, ale nemůžu to tak hrotit- zvlášť, když jedu bez jídla...
Senj- 20 km. Tam musím vyměnit € na kuny a pořádně nakoupit jídlo
Josipdol- 20 + 70 km. Bude to malá horská prémi... no budu tam asi až večer...
Slovinsko- 20 + 70 + 40 km. Vypadá to, že oproti plánům tam asi dnes nedojedu... tak aspoň kus za Josipdol...
Jinak po včerejší super večerní jízdě asfaltečkou nad pobřežím to vypadá dobře i dál- a mám tu sluníčko... zas to bude nádhera.
Hodlám si zbytek cesty pěkně vychutnávat a neštvát se kvůli zpoždění...
Návrat bude zřejmě příští čtvrtek- 5.7.2007 [pozn. nakonec jsem přijel už 3.7 :)]

30. června 2007, nocleh ve stráni za Laškem:

7:48
Ráno na piću [necenzurováno, i když nejde o srbské slovo "pití";-)]- déšť, stan plnej dacanů (slimáků)- snad 30... Tentam je včerejší optimizmus, kdy jsem si nad úvahama o 200 km/den představoval, že budu každej den dávat těch 150, že dneska budu večer kus v Rakousku, zítra na Semmeringu, v pondělí u Dunaje a v úterý doma...
Svinskej dýšť to ale může překazit, takže je třeba realisticky uvažovat o tom čtvrtku...
Svět se sice nezboří, je celkem jedno, kdy se vrátím- ale jde o tom, že být zpožďován deštěm je hodně nepříjemný hlavně na psychiku- a o tu tady jde...
8:04
No, zkusím jet, teď neprší...

1. července 2007, nocleh u pole kukuřice na Neubachem (Štýrsko):

Ranní sluníčko, jsem ready k vyplutí...
V hlavě Birkfeld- 85 km a pak co nejvíc za něj... nejlíp až k Semmeringu.
Abych zítra mohl co nejblíž k Dunaji a pokusil se dojet do úterý... byl by to famózní výkon, nesmí ale pršet.
(...)
Ještě asi 430 km...
Uvidíme... cestu přes rakouský hory si ale ještě hodlám užít, bude to určitě moc pěkný a fotogenenický... a k tomu zas mp3 a šlapat celej den a o nic se nestarat... je to nádhera, jenže člověka už to moc táhne domů... :)

2. července 2007, Pfaffensattel, nocleh ve 1200m:

5:43
Chladné ráno na jediným pořádným alpským průsmyku mé cesty...
Vstávám a jdu se pokoušet o dvoustovku za den... snad vydrží počasí a taky Glukopur, Energit tabletky pro řidiče, ionťák a další dopovadla...:) Ještě seženu chleba k mé marmeládě, mlíko na vločky a možná i ten kilovej cukr...
(...)
Takže- 2,5 km na vrchol sedla do 1368 m.n.m., sešup dolů přes Semmering do 400, průsmyk 700 a pak kodrcání přes kopečky do Tullnu k DUnaji (cca 110 km) a směr ČR... Dvoustovka bude možná už v ČR a zítra by mě pak čekala pohodová rovinatá etapa přes Pasohlávky domů... kofča, nostalgie, bilancování :)

2. července 2007, Alland, čekárna na náměstí:

Sedím a čekám, co bude z deště...
Dneska dvoustovka nebude ani náhodou... před čtvrtou totiž přišla přeháňka, když jsem si vařil vločky na louce a o hodinu pozdějc fest bouřka a průtrž, kterou jsem naštěstí přečkal tady v luxusní autobusové zastávce na Hauptplatzu ve vesničce Alland, odkud je to tak 15 km do Laaben a pak okolo 35 z kopce a po rovině do Tullnu...
Takže to zapíchnu někde poblíž a dvoustovka na mě čeká zítra při návratu domů...

2. července 2007, Alland, čekárna na náměstí:

Teď odjel další autobus, směr Vídeň, a odjela tím ta zvláštní holka, co mi dělala tady v čekárně společnost.
Ne moc pěkná, silnější Němka, přišla s deštníkem do čekárny a střídavě si dávala a sundávala sluchátka a když poslouchala discmana, pěkně si to dávala- houpala hlavou nahoru-dolu jak šílená a smyslů zbavená... :)
To já poslouchal pomalejší songy- Amelii, Malování, Muzeum, Na hadim vocase, Uklízecí, Síť...
No, ale škoda, že jsme se nedali do řeči- já čekal, že začne, kam jedu a tak... já začít nemůžu, nemám záminku, neumím německy a taky vypadám jak bezďák, špinavej a smradlavej... :)

2. července 2007, nocleh před Laabsem:

Dobrý večer... poslouchám Anxiety, Orffy, Khoibu a právě po těch pomalejch uspávacích mi před vytuhnutím přišla SMS od Janči, že má celej týden pršet...
Tak uvidíme, jestli zítra 200 km v dešti, 100 do Hrušovan v dešti a pak vlakem, nebo dojedu až ve středu... ale ne, chtěl bych zítra a asi to dám i v tom dešti, no...

3. července 2007, nocleh před Laabsem:

6:10
Dobré ráno- i když dobré asi není to správný slovo... nálada jen kousek nad bodem mrazu:)
V noci chladno, bolavá pánevní kost, protože sem musel furt ležet jen na boku a nemoh natáhnout nohy, páč mám kus spacáku mokrej ze včerejšího deště na louce...
Teď to ale všecko sbalím a co nejdřív chcu být doma... asi i v dešti.

3. července 2007, Hollabrunn, náměstí:

6:10
Alpy se snaží... slíbil jsem jim totiž zcela seriózně, že jestli mi v Rakousku až do hranic nebude pršet, že jim odpářu tu pověst deštivejch hor...
No a od rána je skoro pořád slunečno, i když mráčky plujou po obloze... snad to ale do ČR vydrží, pak by se vidělo, kdyby začlo, jestli vlak, nebo jízda v dešti...
Dvoustovka zatím vypadá celkem nadějně, no. Vítr v zádech, sjezd do Tullnu a i teď ty kopečky do Hollabrunnu šly- s tím větrem v zádech, dneska je jezdím převážně vestoje a síly zatím jsou.
(...)
Do ČR už jen něco přes třicet, pak devadesát.
Krajina Weinwiertelu už mi připomíná jižní Moravu, však můžu jen zopakovat, že za Dunajem už se cítím jako doma:)
Prozpěvuju si v lánech obilí a je mi fajn.
Snad už to počasí a síly ještě vydží, ať už za chvíli můžu za hranicama zavolat mamce a Janičce... a večer už si medit doma.
Jo, po takové dlouhé cestě si člověk nejvíc medí doma... ale ne nadlouho:)
On y vas!
Počet návštěv od 1.6.2007: . Created by niwi, 2007